| [Úvodní strana] | [Fotogalerie] | [Staré obrazy] | [O hradech] | [Hrady A-Z] |
Hradní architektura – vybrané pojmy
| A B C D E F G H Ch I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z |
| akant | výzdobný motiv rostlinného původu; bodlákovitá rostlina, stylizovaná zejména v barokní ornamentice |
| akropole | vydělená ústřední část opevněného areálu hradišť, ve středověku též samostatné pevnůstky předhradí |
| alianční znak | sdružené znaky, většinou manželů, někdy i spoluzakladatelů stavby |
| arboretum | stromová zahrada, shromažďující vzácnější druhy dřevin, dovážené téměř z celého světa |
| archivolta | plastické (často zdobené) olemování oblouků arkády, podloubí aj. |
| arkáda | oblouk spočívající na svislých podporách; tvoří krytý, ale otevřený ochoz či chodbu; více arkád vytváří lodžii |
| arkýř | zastřešený výstupek z průčelí stavby, nesený konzolami, krakorci či zděnou podnoží; tvoří součást obytného prostoru, často užit i jako presbyterium kaple nebo prevét |
| atika | nízká zeď nad hlavní římsou, zakrývající pohled na střechu |
| atlanti | obří mužské plastiky nesoucí balkon nebo jiný architektonický prvek |
| balustráda | zábradlí z architektonicky ztvárněných kuželek (baluster) |
| barbakán | článek pozdně gotických dělostřeleckých opevnění, zajišťující bránu, většinou oblá či polygonální stavba, samostatná či spojená krčkem s bránou; barbakán, předsunutý před vlastní bránu, ji kryje před dělostřelbou |
| bastion | sypaná zemní, většinou obezděná velká polygonální (často pětiúhelníkového půdorysu) dělostřelecká bašta novověkých opevnění, někdy obsahující kasematy |
| bašta | zpevňující článek středověkých fortifikací, vystupující z linie hlavní hradby nebo parkánové zdi a umožňující flankování; bašta na rozdíl od věže dosahuje buď té výšky jako přilehlé hradební úseky s nimiž komunikačně souvisí, nebo je jen trochu převyšuje; viz též předsunutá bašta |
| bateriová věž | článek pozdně gotických dělostřeleckých opevnění; bateriová věž se silnými zdmi značně převyšuje přilehlé kurtiny a umožňuje velkou koncentraci děl |
| bergfrit | útočištná, převážně okrouhlá věž, bývá přístupná z prvního patra po snadno odstranitelném můstku či schodišti, v případě potřeby mohla být chráněna jako samostatná pevnost; v dobách míru nesloužila obytným účelům, její temné, pouze otvorem ve stropě přístupné přízemí mohlo sloužit jako vězení (hladomorna) |
| bollwerk | velká zemní pozdně gotická dělostřelecká bašta, v podstatě obezděná plošina, umožňující soustředění většího počtu děl |
| bosáž | zdivo s plasticky zdůrazněnými čely jednotlivých kvádrů nebo jejich napodobenina v omítce |
| bosované zdivo | zdivo zbudované z velkých kvádrů, jejichž čelní stěna s výjimkou úzké lemující stezky zůstává hrubá, neopracovaná |
| bradlo | terénní útvar, úzký delší skalnatý hřeben |
| břit | ostrá hrana, kterou jsou opatřeny různé články opevnění ve směru očekávaného útoku |
| cimbuří | ozubené ukončení parapetních zídek ochozů, tvořené zuby (stínkami) a výhledy (prolukami) mezi nimi; stínky se převážně od 14. století rozšiřují a bývají opatřeny střílnou, v pozdní gotice se proluky většinou zazdívají a v zazdívce je opět ponechána pouze štěrbinová střílna, později i jako ozdoba |
| cisterna | jímka na dešťovou vodu, na hradech, kde nebyla z různých důvodů zřízena studna; často jediný zdroj vody pro obyvatele |
| citadela | opevněné jádro rozsáhlejší pevnosti, poslední útočiště; přeneseně městský hrad středověkých měst |
| černá kuchyně | kuchyňská prostora s otevřeným ohništěm, pecemi apod., nahoru se postupně zužující a ukončená komínem |
|
čestný dvůr (fr. cour d´honneur) |
nástupní prostor před zámkem, ze tří stran obklopený podkovovitou dispozicí zámku a případně osově ztvárněnými dalšími budovami |
| dispozice | charakteristické rozmístění a vzájemná souvislost jednotlivých částí a prostor stavby |
| dominium | rozlehlé panství souvislého charakteru |
| donjon | obytná věž, nejčastěji čtverhranná; její rozsáhlé vnitřní prostory obvykle osvětlují okna se sedátky ve výklencích; stojí většinou v chráněné, nebo centrální poloze; nároží donjonu může být zaobleno (Kunžvart) a zaoblení nabýt charakteru břitu (Březina) |
| dvorec | kvalitativně nižší forma feudálního sídla; ve vrcholném středověku stály mezi tvrzemi a panskými domy |
| emporový kostel | kostel opatřený emporou, tj. panskou tribunou |
| eskarpa | stěna či svah příkopu přiléhající k opevnění |
| fabion | zaoblený přechod mezi stěnou a plochým stropem místnosti |
| flankování | boční střelba, ostřelování paty opevnění z vystupujících opevňovacích prvků (flankovacích věží, bašt); flankování pokrývá tzv. mrtvý prostor, tj. takový, který obránci hradby, pokud by se neměli vyklonit, nemohou zasáhnout |
| fortifikace | opevnění |
| freska | technika malby, vpité do zvlášť připravené vrchní omítky |
| ganerbenburg | hrad obsahující více jader, která byla sídly samostatných majitelů; běžný typ v Německu, až 10 jader, každé s palácem a věží; v Čechách pouze Choustník a Skála u Přeštic, na Moravě Rokštejn v 1. pol. 15. stol. |
| gloriet | drobný, velmi často kruhový nebo polygonální sloupový pavilón nebo chrámek |
| grotta | umělá jeskyně v parku nebo přízemí zámku, někdy i s výzdobou umělými krápníky, mušlemi, barevným štukem, kousky skla apod. |
| heraldika | věda zabývající se studiem erbů – znaků, jejich vznikem, užíváním a vývojem; původně ze staroněmeckého hariowald = znalec symboliky pohanských božstev |
| hláska | hlavní útočištná věž hradu, bergfrit |
| hlízová věž | věž zbudovaná z bosovaného zdiva |
| hrad bergfritového typu | hlavní typ šlechtického hradu 13. a 14. stol.; obsahuje tři základní prvky, věž (bergfrit), v drtivé většině případů okrouhlou a stojící v čele stavby, palác v chráněné poloze a hradbu (příklad: Šelmberk, Vlašim, Zvířetice, Kokořín) |
| hrad s blokovou dispozicí | typ, u něhož donjon srůstá s palácovými křídly do bloku obklopujícího nádvoří, a to ze tří nebo čtyř stran (příklad: Orlík u Humpolce, Nový Herštejn) |
| hrad donjonového typu | hlavními prvky je volně stojící donjon a hradba, s případnými dalšími objekty; začíná se objevovat na přelomu 13. a 14. stol. (Rabí), nejčastěji v 1. pol. 14. stol. (Netřeb, Vítkův Kámen, Kunžvart) |
| hrad s dvoupalácovou dispozicí | typ (obvykle) bezvěžového hradu; jádra tvoří dva více či méně srovnatelné paláce, situované na protilehlých stranách nádvoří; dvoupalácové jádro často obíhal parkán; nejstarší známý případ představuje Kožlí, přípomínané r. 1318, dále např. Egerberk, Dívčí Kámen |
| hrad s obvodovou zástavbou | základní typ královských hradů 13. stol.; většinou vícedílný hrad s větším množstvím budov (paláců), které tvoří součást obvodového opevnění (příklad: Křivoklát, Bezděz, Vrškamýk) |
| hrad s palácem jako hlavní obytnou i obrannou stavbou | typ bezvěžového velmi úsporného šlechtického hradu z přelomu 13. a 14. stol.; palác výrazně převyšuje hradby; klasickými ukázkami jsou Vlčtejn a Řebřík, částečně též Tetín |
| hrad s plášťovou zdí | typ bezvěžového hradu, u něhož tíha obrany leží na mohutné, vysoké obvodové hradbě (plášťové zdi), za níž jsou skryty ostatní objekty; více se užíval na Moravě, v Čechách spíše výjimečně (Kumburk v první stavební fázi, Kozlov, Roimund, Opárno) |
| hrad podunajského typu | stavba se dvěma hranolovými věžemi, mezi nimiž se nacházel palác (13. století) |
| hrad typu francouzského kastelu | pravidelný vícevěžový hrad převážně s okrouhlými flankovacími věžemi, umožňujícími aktivní obranu; u nás poprvé použit při stavbě Týřova, dále Džbán (z velké části), Konopiště |
| hradiště | terénní pozůstatek po hradu, přeneseně se užívá pro slovanské a raně středověké hrady ze dřeva a hlíny |
| hrázděné zdivo | způsob zdění, při němž je nosná konstrukce tvořena dřevěnou trámovou kostrou, jejíž jednotlivá pole jsou pak vyplněna kamennou, cihlovou či jinou vyzdívkou |
| kapitula | společenství kněží při hlavním kostele |
| kartuše | různě utvářená plocha s letopočtem nebo nápisem, znakem apod. v bohatě provedeném ornamentálním rámci |
| kasematy | palebná postavení pro střelce z ručnic i pro těžší palné zbraně; mají chodbovitý charakter a nacházejí se pod úrovní terénu; slouží k aktivní obraně paty opevnění a příkopů, u českých hradů se s nimi setkáváme výjimečně v závěru jejich vývoje (Křivoklát) |
| kastel | pravidelný, nejčastěji čtvercový či obdélný vícevěžový hrad |
| kazetování | členění stěn, kleneb nebo nejčastěji stropů kazetami – vpadlinami různých tvarů |
| klenba | architektonický útvar uzavírající prostor shora a nesoucí sám sebe (valená, valená s lunetou, klášterní, křížová, necková, zrcadlová, placková, segmentová) |
| komenda | sídlo rytířského řádu, mnohdy charakteru hradu |
| kontreskarpa | vnitřní strana valu či stěny příkopu, může být nezpevněna nebo obezděna; nalézá se proti eskarpě – vnitřní obezdívce, často přímo hradbě |
| konzola | kratší kamenný nosný článek vyčnívající ze zdi a nesoucí další stavební prvek (římsu, klenební žebra) |
| koridor | spojovací chodba; součást pozdně gotických opevňovací systémů, zvláštní opevnění přístupové cesty, většinou vybíhající před hrad |
| krakorec | stupňovitě se zmenšující kamenný podpůrný prvek, který vystupuje z líce zdiva a nese arkýře, ochozy a balkony |
| kurtina | hradba mezi dvěma flankovacími věžemi, baštami, rondely nebo bastiony |
| latrán | opevněné podhradí osídlené podél boční cesty (např. Příběnice, Dívčí Kámen) |
| léno | statky poskytované leníkovi (manovi) propůjčovatelem za určitý závazek (nesvobodné zboží) |
| loggie (lodžie) | arkádový ochoz |
| lucerna | zpravidla polygonální nástavec kopule s okny pro její osvětlení, užívaný také jako část cibulovitých střech věží, již bez původní funkce |
| luneta | klenební výseč, vzniklá pronikem valené klenby s klenbou další, o větší výšce a rozponu |
| Majestas Carolina | pokus Karla IV. o psané zemské právo z r. 1355; byly zde vyjmenovány hrady od Koruny za žádných okolností nezcizitelné (Kladsko, Svojanov, Lichnice, Bezděz, Königstein, Loket, Přimda, Preitenstein, Křivoklát, Karlštejn a Zvíkov) a hrady, které by král mohl zastavit v případě nouze na dobu šesti let (Zbořený Kostelec, Střemen, Adršpach, Ojvín, Žebrák, Týřov, Nižbor, Mníšek, Protivín, Hluboká, Vožice, Hasištejn, Tetín a nejasná lokalita Bernart); jednalo se o projev cílevědomé panovnické hradní politiky, který ale narazil na velký odpor a Karel IV. jej dále neprosazoval |
| maskaron | architektonický prvek (konzola, hlavní klenák) v podobě stylizované lidské tváře |
| mobiliář | vnitřní vybavení sídel nesouvisející se stavbou (např. nábytek, umělecké předměty) |
| novogotika | romantické uplatnění gotického tvarosloví a prvků v první pol. 19. stol. |
| opus spicatum | vazba klasová; způsob zdění, při němž jsou jednotlivé vrstvy lomového kamene ukládány šikmo vstřícně tak, že připomínají klasy |
| opyš | zadní strana ostrožny spadající do údolí |
| oranžerie | původně terasovitá část zahrady s jižními dřevinami; přeneseně vytápěný objekt, kam se tyto dřeviny na zimu přemisťují |
| ostění | okraje zdi vymezující okna a dveře, které jsou do nich osazeny; nejčastěji kamenné orámování okenního nebo dveřního otvoru |
| ostrožna | jazykovitý terénní útvar, na bocích a v zadní části zvané opyš ohraničený klesajícími stráněmi |
| palác | hlavní obytná a reprezentační budova hradu nebo zámku |
| palisáda | dřevěné opevnění tvořené hustě vedle sebe zaraženými kůly, nahoře zašpičatělými; pokud jsou kůly řidší a vypleteny proutím, mluvíme o polském plotu; oba typy se stavěly na koruně valů před příkopy, znesnadňovaly útočníkům rychlejší postup a během přelézání byli útočníci snadnějším terčem |
| parkán | podlouhlá plocha zdvojeného fortifikačního pásu; zesilující prvek gotických opevnění, prostor mezi hlavní a nižší, tzv. parkánovou hradbou, většinou upravený navezením zeminy; parkán umožňoval nasazení dvou řad střelců nad sebou a kromě toho zmenšuje možnost proražení celého hradebního okruhu; zajišťoval také plynulý přesun obránců po celém obvodu opevnění |
| plášť | hradba obíhající další stavbu, nejčastěji věž |
| plášťová hradba | vysoká silná hradba, za níž jsou po celém obvodu hradu skryty jeho stavby |
| plenta | zídka zbudovaná nejčastěji bez použití malty, která obezdívá čela valových opevnění či stěny |
| podsebití | obranný, nejčastěji dřevěný či hrázděný prvek ve formě chodby či polopatra, ukončující hradby či budovy; podsebití je na konzolách vyloženo před líc stavby, kterou má bránit, takže obránci odsud otvory v podlaze mohou "bít pod sebe" do mrtvého, jinak nezasažitelného prostoru při patě stavby |
| polygonální | mnohoúhelníkový, víceboký |
| portál | architektonicky nebo výtvarnými prvky zdobené orámování dveřního otvoru nebo brány |
| presbyterium, presbytář | kněžiště, vystupující prostor kostela či kaple s oltářem |
| prevét | nejpokročilejší forma středověkého záchodu, nejčastěji ve formě malého arkýře, opatřeného kamennou sedačkou s otvorem, nebo podobně vybaveného výklenku ve zdi; v obou případech padaly fekálie přímo k patě stavby |
| předbraní | zvláštní opevnění předložené před bránu |
| předhradí | samostatná opevněná část šlechtického hradu, která obsahuje především hospodářské objekty |
| předpolí | prostor v nejbližším okolí hradu |
| předsunutá bašta | samostatné dělostřelecké opevnění, blokující výšinu v okolí hradu; nutnost jejich stavby vyplynula z rozvoje dělostřelectví v 15. stol., nejstarší předsunuté bašty jsou z doby po r. 1470; nejnáročnější varianta vznikla na Českém Šternberku |
| přihrádek | širší parkán, k hlavní hradbě přihrazená plocha, využitá též komunikačně |
| přípora | nosná konstrukce klenebního systému, která sbíhá od klenebních žeber až k podlaze |
| pseudogotika (pseudoslohy) | bezduché napodobení starších slohů v 2. pol. 19. stol., na rozdíl od částečně tvůrčího uplatnění v 1. pol. 19. stol. (neogotika) |
| purkrabí | správce hradu |
| purkrabství | samostatná budova u velkých, převážně královských hradů, sloužící jako sídlo správce hradu (purkrabího), od 2. poloviny 15. století nazývaného též hejtman |
| rizalit | z průčelí mírně vystupující část stavby, na rozdíl od křídel s velmi krátkými boky bez oken |
| rokaj | nesymetrický, často silně prokrajovaný ornament, odvozený z mušle |
| rondel | okrouhlá stavba; u pozdně gotických a renesančních opevnění mohutná, převážně zemní dělostřelecká bašta, umísťovaná v nároží |
| roubená konstrukce | stěny z trámů vodorovně na sebe kladených a spojených na nároží |
| rozeta | kruhové gotické okno s kružbami |
| sakristie | místnost ve východní části kostela, sloužící k uložení bohoslužebných předmětů |
| sala terrena | samostatná stavba nebo síň v přízemí zámku, otevřená zpravidla arkádami do parku, užívaná zejména při zahradních slavnostech |
| sanktuárium | architektonicky pojednaná schránka na oltářní svátosti v presbytáři kostela či kaple |
| sedile | výklenkové okno s lavičkou k sezení |
| sgrafito | technika nástěnné výzdoby, jejíž kresba je vytvořena proškrabáním svrchní omítky na hrubší podklad, někdy šedě, černě i červeně přibarvený |
| skalní hrad | hrad zbudovaný na skalním, nejčastěji pískovcovém útvaru; rozkládal se obvykle na horní ploše skály, přístupné upravenou spárou, a nemusel obsahovat zděné části |
| stěžejkový most | typ padacího mostu, zvedaný pomocí dlouhých rovnoramenných pák (stěžejek), které zapadají do dlouhých úzkých štěrbin |
| stínka | zub cimbuří |
| střecha | ukončovací část stavby, skládá se z krovu a krytiny (sedlová, polovalbová, pultová, dlátková, kuželová, valbová, cibulovitá, mansardová, jehlancová) |
| suprafenestra (supraporta) | dekorativní výzdoba nad oknem (portálem, dveřmi) |
| Svazek šesti měst (Šestiměstí) | svazek šesti Hornolužických měst (Budyšín, Zhořelec, Kamenec, Lubaň, Löbau a Žitava) založený 21. srpna 1346 k zajištění venkovského míru a vlády patriciátu ve městech; svazek ovlivnil politický vývoj Horní Lužice, rozpadl se v průběhu 17. století |
| šíjový příkop | příkop přehrazující před čelem hradu ostrožnu |
| táflování | obkládání stěn nebo stropů dřevěnými deskami |
| tvrz | kvalitativně nižší typ feudálního sídla; hranice mezi hrady a tvrzemi neexistuje, pro tvrze však byly typické menší rozměry, přímá vazba na vesnické osídlení a významný podíl hospodářské funkce |
| tvrziště | terénní pozůstatky (obvykle valy, příkopy, pahorek obytné části) po zaniklé tvrzi |
| tympanon | vnitřní plocha štítu či horní části portálu, ohraničená nadpražím; může být prázdný nebo bohatě plasticky zdobený |
| věžice | polookrouhlý, polygonální či čtverhranný zesilující prvek, předstupující před vnější líc; na rozdíl od věže bývá bez vnitřního prostoru a hradbu či stavbu, kterou má zpevnit, nepřevyšuje |
| vitráž (vitraj) | zasklení oken různobarevnými skly spojovanými olověnými pásky |
| vodní věž | věž sloužící k čerpání vody z otevřeného vodního zdroje, nejčastěji řeky; bývá vysunutá z hradního celku (vzácné řešení, např. Vranov nad Dyjí) |
| výseč | klenební útvar, nepřesně viz též luneta |
| zboží | souhrn vsí, lesů, mlýnů apod., které příslušely k hradu |
| zemnice | jednopodlažní stavba obytného i provozního charakteru, zahloubená do terénu |
| zemská hotovost | branné síly země, o jejich nasazení rozhodoval zemský sněm nebo panovník |
| zrcadlo | různě tvarovaná plocha na stropě, vpadlá nebo ohraničená štukovou lištou či páskem |
| žebro | kamenný článek členící a nesoucí klenbu; opírá se do konzoly nebo přípory ukotvené ve zdi |
| Zdroj: | Revue Středověk
Miroslav Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (1996) Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (1999) |
Petr Fabian, 2001-2008
(p.fabian@seznam.cz)
zpět na http://www.petr-fabian.cz
Hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – úvodní strana